Liesel, hlavní hrdinka Zusakova románu, je německá dívka, která rozhodně nemá na růžích ustláno. Ve svých 9 letech se vyrovnává se ztrátou rodiny a zvykáním si na život u pěstounů. Aby toho nebylo málo, vyrůstá v době, kdy Německem zmítá 2.světová válka, na jejímž pozadí sledujeme běžné výjevy ze života Liesel a jejích nejbližších. Autor příběh navíc ozvláštňuje tím, že je vypravěčem samotná Smrt - nestranný pozorovatel oproštěný od emocí. Příběh tím dostává nový rozměr, jelikož hlavní vypravěčka předkládá události, které, jak si asi každý domyslí, nebyly během let válečných nijak veselé, bez citové angažovanosti, vyprávěné zrovna tak, jako by popisovala události radostné. A čtenář si klade celých 520 stran otázku - jakou roli hraje Smrt v životě Liesel? A přijde si i pro ni ještě dřív, než příběh skončí?
Jak se mi kniha líbila?
Zlodějka knih byla mým velikým restem. Do dnešního dne jsem neviděla film a knihu jsem měla na svém seznamu k přečtení už roky. A vůbec nechápu, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala. Nebojím se říct, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Nepatřím k těm čtenářům, kteří pro slzy u čtení nechodí daleko. Naopak. U knih nebrečím. Za celý můj čtenářský život mne rozplakala jen jedna jediná kniha - Harry Potter a princ dvojí krve - a to pasáž, ve které byl zabit Brumbál. A je to tak už dobrých 15 let od chvíle, kdy jsem kapesníček u knihy vytáhla naposledy. Tedy, bylo tomu tak. Zlodějka knih mne totiž naprosto rozložila, roztrhala moje srdce na kousky a donutila mne nechat ukápnout nejednu slzu.
Je to kniha, která vás dojme už jen tím, jak nádherně je napsaná. Často jsem se musela během čtení zastavit a dokola číst jednu a tu samou pasáž jen proto, jak poeticky ji autor formuloval a jakou hloubku v sobě nesla. Je sice pravda, že jsem si na specifický jazyk Zusaka nějakých 100 stran musela zvykat, ale hned potom jsem se do každé jeho věty zamilovala. Autor skutečně umí kouzlit se slovy. Vyvolává ve čtenáři pocit, že čte nějaké staré klasické dílo.
Liesel je neskutečně sympatická hlavní hrdinka. Soucítíte s ní, prožíváte s ní každou krádež knihy, rvačku se spolužáky, každičký výprask od učitelky nebo nadávku od matky. Na tak moc sympatickou hrdinku jsem v knize hodně dlouho nenarazila.
Ač nad knihou přemýšlím od chvíle, kdy jsem ji dočetla, prakticky neustále, přesto nedokážu veškeré své dojmy shrnout do slov.
Tak možná jen jednu věc ještě musím napsat. Je-li tu někdo, kdo tohle geniální dílo ještě nečetl, neváhejte už ani minutu a pusťte se do čtení, Kniha vám totiž nabízí víc než jen krásný, místy dojemný a místy hřejivý příběh. Je plná hlubokých myšlenek, úvah o životě a smrti a krásných, košatých vět, které by se měly tesat do kamene. Dávám ruku do ohně za to, že nebudete zklamaní.
Celkově knihu hodnotím 5/5