Lottie a Celia - dvě dospívající kamarádky žijící v malém přímořském městečku Merham, jež znovu ožívá po všech hrůzách, které si jeho obyvatelé zažili během druhé světové války. Život obou přítelkyň je vcelku jednotvárný a ony, jako každá děvčata v jejich věku, touží po povyražení. V Merhamu je však největší společenskou akcí každotýdenní čajový dýchánek Celiiny matky. Do vily nad mořem se však najednou nastěhuje skupinka lidí, která do poklidného prostředí úplně nezapadá. Její noví obyvatelé se zvláštně oblékají, pořádají bujaré večírky a místo praktických záležitostí řeší kulturu a umění. Navíc, majitelka domu, krásná Adeline, je sice vdaná, ale její muž s ní domácnost neobývá, naopak, mužské osazenstvo domu se až příliš často mění. A to vede obyvatele Merhamu k pohoršení. Ne však Celii a Lottie, které se s nově příchozími vcelku rychle spřátelí a tráví v "domě hříchu" stále více času. Jaký dopad bude mít chování děvčat na zbytky jejich životů?
V druhé půlce knihy nás Moyes přivádí do současnosti, kdy se bytová designerka Daisy stěhuje na čas do Merhamu, aby zařídila rekonstrukci Adelininy bývalé vily, ve které bude nově zřízený hotel pro Londýnskou vyšší vrstvu. A postupně odhaluje minulost domu i jeho netradičních bývalých obyvatel.
Jak se mi kniha líbila?
Do romantických knih se obvykle moc nepouštím, ale Jojo Moyes je jednou z mých oblíbených autorek a každý rok si od ní jeden román ráda přečtu. A mám mezi jejími díly knihy hodně oblíbené (Jeden plus jedna, Než jsem tě poznala, Jako hvězdy v temné noci, Život po tobě) a pak jsou tu ta díla, ze kterých mám hodně rozpačité pocity. Paradoxně se jedná o ty knihy, které vyhrály cenu za nejlepší romantické novely - Poslední dopis od tvé lásky a právě Zakázané ovoce.
Jojo Moyes dokáže mezi hrdiny svých knih vykouzlit neskutečnou chemii. V Zakázaném ovoci byla ale hlavní romantická linka extrémně rychlá a pro mě osobně špatně uvěřitelná. Představte si, že si vaše nejlepší přítelkyně přivede domů snoubence, vy se na něj podíváte a řeknete si - ten je můj, toho miluji - a váš život náhle upadá do temnoty.. Mám mnohem raději, když autorka nějakou dobu buduje vztahy mezi postavami, je to pro mne více uvěřitelné. A právě díky téhle romantické dějové zápletce jsem prostě hlavním hrdinům jejich zamilování nějak nevěřila. Nefandila jsem jim, protože mi to celé přišlo trochu jako ve snu, než jako žitá skutečnost.
Zakázané ovoce ale rozhodně není špatnou knihou, je čtivá, někteří z hrdinů jsou sympatičtí, i když ne úplně prvoplánově. Líbilo se mi prostředí, do jakého autorka knihu zasadila, barvitost postav i jejich problémů, se kterými se potýkají. Linka ze současnosti mne možná bavila o něco více, byla maličko pestřejší.
Možná mám z knihy rozporuplné pocity proto, že nejsem zvyklá číst klasickou červenou knihovnu, takovou tu bez nějaké "přidané hodnoty" nebo promyšlené zápletky. I když ani jedno z výše jmenovaného knihy Moyes nepostrádají, v Zakázaném ovoci toho bylo malinko a absence chemie postav tak dokonala celkový dojem.
Na Jojo Moyes určitě do budoucna nezanevřu, do všech jejích knih, které jsem ještě nepřelouskala, se ráda pustím. A doufám, že přibudou na seznam mých oblíbenců a že se nezařadí mezi Zakázané ovoce a Poslední dopis od tvé lásky.
Knihu celkově hodnotím 3,5/5