Románová kronika, která nás seznamuje s cca čtyřmi dekádami života obyvatel Benecka, a to v době, kdy si tato krkonošská obec zažívala skutečně těžké časy, v době obou světových válek, vzniku první, druhé i třetí republiky a odsunu německých obyvatel.
Na cca 560 stránkách sledujeme osudy rodin Hollmanů, Honců, Braunů, Kubátů nebo učitele Tomka, Seznamujeme se s tím, jak nelehký byl v té době život v horách, navíc v obci na rozhraní Československa a tehdejší německé Říše. Vidíme, jak dokáže těžká doba zasadit mezi sousedy, kteří žijí bok po boku desítky let, nevraživost, pomstychtivost, touhu po moci, zároveň ale i těžkosti, které válečná období přinášejí, dokáží v mnohých probudit více soucitu a sounáležitosti. Román Alice Horáčkové je skutečně pestrou kronikou rozmanitých osobností a jejich ještě rozmanitějších způsobů, jak se vyrovnat s těžkostmi, které jim jednotlivá období první poloviny 20. století přinášelo.
Jak se mi kniha líbila?
Rozpůlený dům není asi kniha úplně pro každého, ale je to kniha, která jako by byla napsaná přímo pro mě, spojuje to, co mám ze srdce ráda a navíc ještě přidává krásný jazyk. Ze začátku možná může být pro někoho maličko složitější zorientovat se v množství postav a jejich vzájemných vazbách, naštěstí se ale hned na prvních stranách knihy nachází jakási "nápověda", která v případě pochyb může poradit, kdo je kdo.
Do jazyka, jakým je kniha napsaná, jsem se okamžitě zamilovala. Naposledy jsem takto jazykově vyvedené dílo četla v případě Dědiny Petry Dvořákové. Celý děj díky tomu vyznívá o dost autentičtěji, jelikož jsou v textu hojně využívány archaismy a krkonošské nářečí. Spoustu typicky krkonošských slov člověk v horách slýchává dodnes, ale zároveň kniha své čtenáře obohatí o spoustu dalších, na které třeba dodnes nikde jinde nenarazil.
Jak jsem už psala výše, kniha spojuje spoustu věcí, které jsou mi osobně velice blízké. Je to prostředí Krkonoš, které miluji a, kde se cítím doma. Zároveň mne hodně zajímá problematika odsunu německých obyvatel a i když v této knize byla zmíněna jen okrajově, jsem ráda, že jsem si mohla přečíst i o cca 35 letech, které odsunu předcházely a doplnit si tak spoustu souvislostí. Už dlouho jsem si také chtěla přečíst něco o spiritismu v Krkonoších a přesto, že byl v knize zmíněn také pouze okrajově, bylo skvělé dát reálné obrysy představám, které jsem do té doby měla a, které se od reality popsané v knize malinko lišily.
Na knize se mi hodně líbil fakt, jak pestré byly všechny postavy. Působily tak neskutečně opravdově, navíc všechny do jediné měly takovou tu pravou "horalskou náturu". Také mi přišlo hodně zajímavé, jakým způsobem autorka čtenáři servíruje důležité události v ději, tak trochu mimochodem se čtenář dozvídá o těhotenstvích, úmrtích, nevěrách vždy na pozadí nějaké na první pohled naprosto nezajímavé scény. A přesto, že se dozvíme například o úmrtí jedné z postav během běžného a žádnou tragédii nenasvědčujícího okamžiku, nedělá to tu zraňující zprávu pro čtenáře o nic méně srdcervoucí.
Knihu jsem dočetla pár dní zpět a stále o osudech horalů musím přemýšlet. Přesto, nebo možná právě proto, že v knize nebyl žádný vyloženě kladný, sympatický hrdina, jsem si zamilovala úplně všechny postavy, právě pro jejich lidskost a opravdovost. Byli to lidé z masa a kostí a všichni ve výsledku činili to, co považovali za nejlepší pro přežití.
Pro mne osobně tato kniha splňovala všechno to, co od dobrého díla očekávám, Je znát, že si autorka dala s psaním velikou práci a hodně se věnovala faktům z historie, nikoliv však těm obecně známým, ale těm, která se týkala přímo dané oblasti Krkonoš. Kniha je propracovaná do posledního detailu a mohu bez váhání říct, že je zatím tím nejlepším, co jsem v letošním roce, možná i v několika letech předchozích, přečetla.
Celkově knihu hodnotím 5/5