Ve chvíli, kdy se Till Berkhoff z médií dozvídá o dopadení násilného vraha dětí Guida Tremnitze, začíná mít vážné podezření, že stojí i za zmizením jeho syna Maxe, kterého viděl naposledy před rokem. Till za synovo zmizení trestá sám sebe, jelikož to byl právě on, kdo dovolil sedmiletému chlapci jít v pozdních hodinách na návštěvu k sousedce, ke které ovšem nikdy nedorazil.
Tremnitz je po dopadení převezen do psychiatrické léčebny. A Till potřebuje mít jistotu, že je vrahem i jeho syna, protože život v neustálé nejistotě pro něj už překročil hranici únosnosti. A proto společeně s podporou svého švagra začíná splétat složitý plán s jasným cílem - dostat se do psychiatrické léčebny a zkontaktovat tam Tremnitze. A jako nejjednodušší způsob, jak celý plán uskutečnit, se nakonec jeví předstírání psychiatrického onemocnění.
Podaří se Tillovi zkontaktovat Tremnitze a dostat z něj odpovědi, po kterých prahne? A nebo jeho mise bude příliš složitá? A když už se jednou dostanete do blázince, je z něj cesty ven?
Jak se mi kniha líbila?
"Pacient" byl mým první setkáním s thrillerovým mistrem Sebastianem Fitzekem. A rozhodně se nejednalo o setkání poslední. Kniha je skvělá a má všechno to, co od thrilleru čtenář očekává - akci, napětí, zvraty, trocha krve, navíc celý příběh neskutečně rychle ubíhá před očima, až si najednou uvědomíte, že jste na úplném konci.
Kapitoly jsou velice krátké (většina z nich má pouze 2-3 stránky) a na konci téměř každé z nich přichází autor s nějakým nečekaným zvratem, proto musíte číst pořád dál a dál. Fitzek dokáže čtenáře doslova napnout jako strunu a nenechá ho vydechnout až do poslední strany. A nikdy během 320 stran neposkytne čtenáři jistotu, že ví na čem je a co se v knize vlastně ve skutečnosti odehrává. To všechno si nechává až jako triumf na poslední odstavce.
Knihy z prostředí psychiatrických léčeben jsou tak trochu mou čtenářskou guilty pleasure. A dnes, po dočtení té poslední, jsem si uvědomila, že na posledních 3 dovolených mi dělaly společnost právě knihy z blázinců. Určitě se nejednalo o žádný záměr, ráda s sebou beru na cesty takový malý mix žánrů, a tak se náhodou knihy plné psychopatů, psychiatrů, léčeben a zamřížovaných cel vezou na výlet, aby vykompenzovaly všechnu to odpočinkovou literaturu, která mi na dovolené většinou dělá společnost. A "Pacient" byl rozhodně jednou z těch lepších, které jsem z tohoto prostředí zatím četla. Neměla během čtení noční můry, jako tomu bylo loni, když jsem si s sebou vzala Mráz od Bernarda Miniera, za což jsem byla v celku ráda. Sice se mi během čtení Fitzekova díla párkrát stalo, že jsem se zakřenila odporem, ale zároveň každá hrubost nebo násilí mělo v ději své opodstatnění a nebylo všudypřítomné, jako tomu bývá u některých jiných thrillerů.
Když to celé shrnu do nějakého, doufejme trochu smysluplného, závěru, "Pacient" měl v sobě všechno, co od thrilleru očekávám. A nic mu nechybělo, ani nepřebývalo. Celý příběh byl svižný a nutil mne číst dál a dál. Jako na zlatém podnose Fitzek servíroval takové zvraty, které by mne ani ve snu nenapadly. A budoval napětí konstantně od prvních stránek až po poslední tečku. Asi nemám nic, co bych mu vytkla. Snad jen, že mi tento psychothriller vydržel na čtení hrozně krátkou dobu a klidně bych s ním strávila ještě pár hodin navíc. Takže ještě štěstí, že má autor na svém kontě už tolik knih a můžu se tak s nadšením pustit do další.
Celkově knihu hodnotím 5/5