Fred a Sheila Mertonovi na Velikonoce pořádají tradiční rodinnou večeři, na kterou pozvou všechny své děti s jejich partnery. Během večera však vyeskalují spory a ostré hádky a všichni hosté nakonec dům rodičů předčasně opustí. Ráno jsou však manželé Mertonovi nalezeni mrtví a vyvstává tak otázka, kdo měl největší zájem na jejich smrti. Všichni potomci Mertonových se tváří zdrceně, zároveň ale ze smrti svých rodičů profitují - každý z nich zdědí miliony dolarů.
Kdo ze sourozenců potřeboval peníze nejvíc? Který z nich měl s rodiči tak velký spor, že by je dokázal i zabít? Nebo nakonec vraždil někdo úplně jiný?
Jak se mi kniha líbila?
Od doby, kdy u nás vyšla prvotina Shari Lapeny Manželé od vedle, poctivě čtu každý další příběh, který od autorky vychází. Některé si mi líbily více, některé méně. S každou další knihou mne ale začíná trochu více iritovat fakt, že se v díle nenachází jediná sympatická postava a také to, že se vzorce chování postav v jednotlivých knihách stále opakují, ač se jedná o příběhy spolu nesouvisející.
Nepříliš šťastná rodina v mé sbírce Lapeniných děl patří k těm méně oblíbeným. Všechny postavy tu byly extrémně nesympatické, k žádné z nich jsem si nemohla vytvořit to pravé čtenářské pouto. Nyní je to pár dní, co jsem knihu dočetla, marně však pátrám v hlavě po tom, co se na těch 300 stránkách odehrávalo. Maličko mi přijde, že by se tentokrát dal děj celé knihy shrnout do jedné jediné kapitoly. První polovinu knihy se prakticky nic neodehrálo, nekonečné výslechy, při kterých se čtenář prakticky nic nedozví, po každém výslechu setkání rodiny, které prakticky probíhá jako přes kopírák pořád dokola a dokola.
Nepříliš šťastná rodina nepřináší takové zvraty, jako tomu bylo u některých předchozích autorčiných knih. Během čtení jsem narazila na možná 3 nebo 4 momenty, kdy mne hlavní postavy překvapily. Nejednalo se však o žádná závratná odhalení.
Knize se asi nedá upřít čtivost, čtenář ji celou přelouská za pár hodin, díky krátkým kapitolám stránky ubíhají před očima. Nejsem si však jistá, že mi tento benefit bude stačit k tomu, abych se pustila do další autorčiny knihy.
Obecně patřím mezi ty čtenáře thrillerů, kteří preferují více stránek na úkor rychlosti příběhu. Miluju rozsáhlá díla Larse Keplera, který jde v příbězích do detailů a až na dřeň všech postav. Těším se na každou knihu Roberta Galbraitha, i když poslední díl atakoval počtem stran tisícovku a velikostí písmen blechu. Ráda se prodírám spletitými příběhy postav, nahlížím do minulosti a potřebuji tyto informace k tomu, aby mi objasnily pohnutky a motivy vrahů. A to mi bohužel knihy Shari Lapeny nepřinášejí. Máme tu 2 detektivy, o kterých nevíme nic, 6 podezřelých, kteří jsou všichni tajemní jako hrad v Karpatech a ani autorka nám jejich minulost nebo psychologii příliš neodhaluje.
Pokud jste však čtenářem, který naopak vyhledává rychlé čtení s trochou napětí, nechce se zbytečně zdržovat tou omáčkou okolo a stačí mu plynout si tak trochu po povrchu, pak by se vám i Nepříliš šťastná rodina mohla líbit. Není to špatná kniha, jen mi už úplně nesedí do mého čtenářského vkusu.
Celkově knihu hodnotím 3/5